(KR 1/2011)
Dovolili sme si položiť zopár otázok o predstavovanom plemene dvom ľuďom, ktorí sa aktívne podieľajú na jeho vývoji. Dnes odpovedá poradkyňa chovu chodského psa pre Prahu, stredné, južné, západné a severné Čechy, pani Lenka Fejerová, a známy a skúsený chovateľ, pán Karel Peroutka.
Prečo ste sa rozhodli práve pre chodského psa?
Lenka Fejerová
Vždy se mi líbil německý ovčák s dlouhou srstí, ale bohužel nemohl na výstavy a do chovu, proto jsem se sháněla po jiném, alespoň podobném plemeni. V roce 1989 jsem se seznámila s chovatelkou p. Schmidtovou a zamluvila si u ní pejska. S tímto psem Baldur Santana jsem jezdila po výstavách a snášela posměšky i od rozhodčích, cože to mám za křížence. Ale neodradilo mě to a propagovala jsem naše české plemeno kde se dalo, zájem a zvědavost byl velký. Vyhovuje mi nejen vzhledem, ale hlavně pro svou povahu.
Karel Peroutka
Chodského psa jsem poprvé viděl na obrázku v časopisu Chovatel, někdy v devadesátých letech. Byl jsem doslova okouzlen tímto krásným plemenem. V té době jsem choval exotické ptactvo a jejich chov mi zabíral většinu času. Jako psa kámoše jsem vlastnil středního knírače a na dalšího psa nebylo pomyšlení. Po umrtí mého psa jsem začal hledat chovatelské stanice Chodských psů. Náhodou jsem našel nedaleko od nás chovatelskou stanici těchto psů a hned při první návštěvě v ní jsem si vybral moji první fenku Vitu od Strážné skály, která je dnes již zasloužilou matkou několika kvalitních vrhů v naší chovatelské stanici. Nedlouho potom se k nám dostala fenka Bela Agisto, o kterou se neměl kdo starat a měla skončit v útulku. Belu jsem si bral spíše jako kámoše, ale nakonec jsem se rozhodl pro uchovnění. Je pro mě potěšující, že se z nechtěného psa stala hrdá matka další naší fenky Beatricce z Letinské kovárny, která mi dělá velkou radost na výstavách, kde je úspěšná. Beatrice je prvním naším odchovem, který zůstal doma. Doufáme, že bude kvalitní pokračovatelkou našeho chovu. Chov chodských psů je pro mě velkým koníčkem, nebo vlastně koněm. Vždyť kdo poznal jejich nekonfliktní a veselou povahu, už by neměnil.
Ako dlho toto plemeno chováte?
Lenka Fejerová
Ve své chovatelské stanici z Gipova chovám již od roku 1991 a zůstala jsem plemeni věrná. Za roky, co se zabývám kynologií, jsem si vyzkoušela hodně plemen. Každé má nějaké to pro a proti. V Chodském psu se snoubí vše, co mi vyhovuje. Radost a chuť dělat s páníčkem kdykoliv a cokoliv do vysokého věku. Mám doma 11 a půl letou fenu, která je akční jako mladice a kdyby nebylo její šedivé tlamy, nikdo by ji její vysoký věk nehádal. Chodský pes je ovladatelný a nemá potřebu se prosazovat proti páníčkovi, ať už je mu 11 let nebo 80 roků. Je to sportovně založený pes, ale pokud majitelé nemají čas nebo dispozice, stačí mu procházky, miluje házení míčků, má vlohy na pasení, miluje děti a to všechny, nejen „vlastní“. Co se naučí nezapomíná, takže nepotřebuje (a ani mu nevyhovuje) dril při výcviku. U něj tak nějak platí 3x a dost… Cvik prostě víckrát v tu danou chvíli neopakovat. Prostě, za těch 20 let, co jej chovám, jsem spokojená a plemeno mi velice vyhovuje.
Karel Peroutka
Chodského psa vlastním od roku 2004 a od roku 2006 mám uznán název mojí chovatelské stanice z Letinské kovárny. Název mé chovatelské stanice je jakýmsi návratem do historie mé rodiny, která sahá až do roku 1690. Již tehdy byla u nás kovárna. Více než 300 let stará tradice byla ukončena mým dědečkem. Tedy alespoň jménem CHS bude tato tradice uchována dál.
Máte doma aj iné plemená psov, prípadne iné zvieratá? Ak áno, aký majú vzťah k Vašim chodským psom?
Lenka Fejerová
Mám i jiná plemena – v současné době belgického ovčáka – tervuerena a malého německého špice. Spolu s chodskými psy mi vyrůstal i malý knírač a německý ovčák. Chodský pes je přízpůsobivé plemeno, bezkonfliktní. Nikdy jsem neměla žádný problém s jinými psy ani s kočkami, které občas na naši zahradu vlezou. Měla jsem i papouška Aru Araraunu, s ním si také vytvořily krásný vztah.
Karel Peroutka
V naší chovatelské stanici chovám jen Chodské psy. Jiná zvířata nechovám, chov exotického ptactva jsem kvůli nemoci musel zanechat. Jediným „zvířátkem“ u nás je Gekon Zední – tedy chodský pes. Vzhledem k tomu, že Gekon a jiný pes se u nás moc často nepotkají, tak je jejich vztah naprosto dokonalý, ale jinak je chodák naprosto bezproblémové plemeno, které se snese s každým zvířetem.
Zúčastňujete sa výstav či iných kynologických podujatí?
Lenka Fejerová
Moc mě baví výstavy. Ne jen jako diváka, ale i jako aktivního vystavovatele. Své chodské psy (a nejen je) vystavuji od roku 1990. Jako poradce jezdím také na svody a bonitace, nevyhýbám se ani výcviku. A když je čas a podmínky, skládáme i zkoušky. Několik let jsem byla výcvikářem na cvičišti v Braníku, kde jsem se snažila chodské psy propagovat.
Karel Peroutka
Navštěvuji většinu výstav psů v ČR, jak jako vystavovatel, tak jako divák. Největší úspěchy na výstavách mám se svou fenkou Beatricce z Letinské kovárny, se kterou si její úspěchy opravdu užívám, asi jako každý chovatel se svým odchovem. Na každé výstavě jde nám „chodáčkářům“ hlavně o propagaci tohto národního plemene, které ještě není mezinárodně uznáno FCI.
Čo by ste popriali českej a slovenskej kynológii?
Lenka Fejerová
Hlavně slušné a poctivé chovatele, bez nichž to nejde a podporu institucí i veřejnosti. Také přeji více spolupráce a více výstav. A podporu pro národní plemena.
Karel Peroutka
Všem, kteří se kolem kynologie jak v Čechách, tak na Slovensku „motají“, přeji zdraví a mnoho elánu pro práci, které je kolem psů dost a dost. A moje osobní přání je, aby byl. Chodský pes mezinárodně uznán FCI.
Nám neostáva nič iné, len sa pridať k želaniam a taktiež popriať veľa či už osobných alebo kynologických úspechov v nasledujúcom roku 2011, no i v tých, ktoré prídu po ňom.
Spracovala: Dominika Šusterová
Publikované z tlačenej verzie magazínu Kynologická revue č. 1/2011